Moje setkání s křišťálem

Křišťál, spolu s ametystem, patří mezi moje nejoblíbenější léčivé kameny. Obdivuji jeho pravidelně vytvarované krystaly. Mám ráda jeho čistotu a průzračnost, která dává vzniknout pochybnostem, jestli je to opravdu kámen, nebo snad sklo.

Pod pojmem křišťál jsem si donedávna představovala buď jeden opracovaný průhledný krystal, ohlazený kamínek velikosti několik centimetrů nebo kousek drúzy kamene s několika přírodními krystaly. Takto se s křišťálem můžeme setkat při koupi v prodejnách s léčivými kameny. Věděla jsem sice, že tento opracovaný krystal je pouze úlomkem z velkého kamene, ale osobně jsem donedávna neměla příležitost rostlý křišťál nikde vidět.

Před několika lety jsme byli s manželem na letní dovolené v zahraničí. Máme zde své oblíbené místo, kde se nad mořem vypíná vápencový masiv hor. Z podhůří jsou krásné výhledy do okolí i na moře, proto jsme se i v horkém dni vydali na výstup. Výhledy byly opravdu nádherné, ale horko nás brzy nabádalo k návratu. Nejvíc ze všeho jsem se těšila, že se snad již brzy občerstvím u pramene chladnou pramenitou vodou. Horská stezka se klikatila, cesta neubývala. Za další zatáčkou jsem dole v dolině konečně uviděla vesničku, kde byl pramen vody.

Stezka, po které jsme šli, se však postupně vlnila a mnoha serpentinami pomalu mířila k domkům dole.  Přitom v hloubi stráně přímo pod námi byla jiná cesta, jistě přímější a rychlejší. Nebyla sice značená, ale zákaz vstupu jsme tu neviděli. Jako správní Češi jsme použili zkratku. Přes pichlavé křoviny, napříč strání, přes suť z kamenů, které ujížděly při každém kroku, jsme pomalu sestupovali na spodní cestu. Je docela možné, že by bylo rychlejší a pohodlnější zkratku vynechat. Přinejmenším bychom nebyli odření od škobrtání mezi kameny a popíchaní na rukou i nohou od trnitých travin a křovin.

Místní cesta měla správný směr, mířila k vesnici. Ve chvíli, kdy již bylo zřetelně v dálce vidět první domky, však byla na cestě nečekaná překážka. Balvan jako hora udělal cestu málem neprůchodnou. První myšlenkou bylo, jak překážku bezpečně obejít a nesklouznout po příkrém svahu někam do křoví. Teprve potom jsem si balvan prohlédla. Byl zvláštní. Zčásti sklovitě průhledný, uvnitř mléčně bílý. Na jeho okrajích barevně hrály ve slunci duhové odlesky. U země byl ještě obalený hlínou. Tam, kde byl ještě zčásti spojen se skálou okolo, do ní svou mléčnou barvou plynule přecházel. Jen v místech, narušených odstřelem, byly jasně patrné jednotlivé průhledné krystaly, typické svou strukturou a pravidelností. Postupně mi docházelo, u čeho to vlastně stojím a jakou vzácnost považuji za pouhou překážku v cestě.

To, co tu leží v cestě, je křišťál! Pravý, horský rostlý křišťál. Nejen tento kámen, ale i celá okolní skála je z horského, surového křišťálu! Balvan o váze snad několika tun tu byl místními lidmi nejspíš odstřelen z masivu hor při stavbě přístupové cesty. Opatrně, jako by byl ze skla a dotekem bych mohla kámen rozbít, jsem si křišťálový balvan pohladila. Byl teplý od slunce a hebce hladký na dotek. Jen v místech lomu, vzniklého odstřelem, vyčnívaly jednotlivé poloprůhledné ostré krystaly, překrývající se a srostlé do sebe. V té chvíli jsem zapomněla na palčivou žízeň a odřeniny. Zůstala jsem stát u kamene, prohlížela si ho a vnímala jeho skrytou sílu. Už kvůli tomuto setkání stála naše „zkratka“ za to.

Nejradši bych si s sebou odnesla celý masiv. Upoutal mne natolik, že se mi ani nechtělo odejít. V duchu jsem spřádala plány, že se sem hned zítra opět vypravíme a vybavíme se nástroji, já si odloupnu velký kus křišťálu a přivezu si ho domů. Jistě že to byl nesmysl, jako nástroje bychom snad našli kapesní nožík nebo hrot slunečníku a další otázkou by bylo, jak bychom takové zavazadlo vezli autobusem přes hranice.  Na zemi okolo leželo několik drobných úlomků. Ano, ty si mohu vzít na památku. Jsou to mé nejcennější suvenýry této dovolené a doma mají své čestné místo.

Těšila jsem se, že se příští rok znovu vydáme do stejných míst a já jistě se opět setkám s oním křišťálem. Půjdu tam, i kdyby bylo horko k zalknutí, potěším se jeho léčivou silou a přírodní surovostí kamene. Osud tomu ale chtěl jinak. Když jsme se po několika letech dostali opět do stejných míst, nenašli jsme ani místní cestu, ani žádný balvan horského křišťálu. Za pečlivým oplocením rostla nová soukromá vinice. Setkání s křišťálem stejně zůstane v mém srdci jako vzácná vzpomínka.