Léčení pomocí vitální energie

V předchozích článcích jsme si vysvětlili důležitost propojení lidské aury se zdrojem Universa, otevření se nebo uzavření před tímto působením. Pokud je energie v našich energetických centrech zablokována, je oslabeno i proudění a doplňování čisté energie ze zdroje. V životní síle aury tak vzniká nesoulad, objevuje se únava, ve vážnějších případech až onemocnění na psychické i fyzické úrovni těla.

Člověk je natolik oslaben, že vlastní silou bez pomoci jiného již není schopen se bloků, které mu brání čerpat novou sílu, zbavit. Sám již nemůže uvolnit cesty pro obnovu a dočerpání energie z Universa. Léčbu s využitím universální energie je možné také úspěšně využívat k urychlení hojení úrazových a operačních stavů, k posílení obranyschopnosti člověka, také přímo k léčení až na buněčné úrovni těla. Někdo v  případě onemocnění nebo problému vyhledá pomoc lékaře a snaží se nemoc odstranit pomocí klasických léčebných metod. Jiný se obrátí na alternativního lékaře a využívá prvků celostní medicíny (homeopatika, akupunkturu apod.).

Obdobně se může člověk s problémem obrátit na léčitele. Je to volba každého z nás, kde bude hledat pomoc. Nebudu zde posuzovat, co je pro nemocného lepším řešením. Pro každého může být v různé situaci jiný přístup vhodný. Léčitelství pomocí universální energie může rovněž vhodně doplňovat a podporovat klasickou nebo alternativní léčbu. Tomuto druhu léčitelství se říká Reiki působení. V tomto případě může léčitel napomáhat klasické léčbě k většímu úspěchu.

Dobrý léčitel nikdy nemůže pacientovi sám od sebe doporučit vysazení léků, předepsaných lékařem nebo zasahovat do doporučení lékaře či režimu léčby. Vystupuje tu jako spolupracující osoba, která se podílí na uzdravení nemocného dodáním chybějící energie. Rozdíl mezi klasickou léčbou a léčitelstvím pomocí energie je především v  přístupu k nemoci jako problému nejen na tělesné, ale i na energetické úrovni. Léčitel se tedy nezaměřuje pouze na projevy nemoci ve fyzickém těle, ale hledá příčiny v energetické nerovnováze a oslabení vitální energie. Léčitel bývá vnímavou osobou na určité duchovní úrovni. Je neustále ve spojení s universálním zdrojem síly. Po rozhovoru s nemocným nejprve provede jeho diagnostiku v oblasti proudění energie v auře, tedy zjistí příčiny problému klienta na energetické úrovni.

Oslabené či nemocné místo, které se nachází nejen na povrchu, ale i uvnitř těla a je příčinou potíží, pozná podle odlišného toku energie v této oblasti.  Vitální energie v oslabené, nemocné či zraněné části těla se projevuje v auře jako pomalejší tok energie, jakoby těžší, s odlišnou barvou, než okolí.

LéčitelPokud léčitel zjistí, že u klienta došlo k bloku některého jeho energetického centra nebo dráhy, zaměří se při léčení na uvolnění bloku nebo příslušné meridiánové dráhy. Může se stát, že je klient pod vlivem negativních emocí nebo stresu jen velmi unavený, oslabený, ztrácí plné napojení na zdroj Universa.

V takovém případ se léčitel zaměří na posílení celé jeho aury a kromě léčení bude provádět s nemocným léčebné a meditační techniky, které povedou k obnově toku vitální energie tohoto člověka. Cíleně a ve spolupráci s ním pomůže klientovi obnovit jeho plné napojení na universální energii. Dobrý léčitel může pomocí energie léčit problém nemocného až na buněčné úrovni. Vyslaná léčivá energie v tomto případě vstupuje přímo do místa poškozené tkáně, kterou pomáhá ozdravit předáním patřičné informace tělu k nastolení ozdravného procesu a dodáním vitální síly k regeneraci člověka.

Dodaná vitální síla tak pomáhá nemocnému k nastolení procesu hojení či ústupu jeho nemoci.

Léčitel při procesu léčení pomocí energie vystupuje jako prostředník mezi doménami Já, Ty a Universem jako lidský nástroj. Aby tuto činnost mohl vykonávat, musí být on sám v dobrém rozpoložení, v klidné a vyrovnané náladě, musí přistupovat k léčbě s tím nejlepším úmyslem pomoci druhému. Potřebuje pro to také určité prostředí a klid na přípravu, kdy nejprve sám do své aury načerpá co nejvíce čisté universální energie, kterou koncentruje pro účel léčby. Jeho aura se projasní a rozšíří.

Princip předávání léčivé síly spočívá v jejím vyslání léčitelem do aury nemocného. Vlastní léčení probíhá nejčastěji přikládáním léčitelových rukou na nemocná místa klienta nebo vztažením rukou nad tato místa pouze v auře nemocného. Léčitel takto předává klientovi čistou energii Universa, přeměněnou a posílenou ještě jeho působením a posiluje tak jeho auru. Touto energií není možné někoho předávkovat. Každý z nás si do své aury přijme pouze tolik energie, kolik v dané chvíli jeho Já potřebuje. Pokud by mu léčitel chtěl předat více, aura nemocného toto nepřijme. Proto také není možné tímto druhem léčitelství někomu ublížit.

Hlavní účinek léčitelovy práce s energií tedy spočívá v dodání energie do aury nemocného a zároveň následné harmonizace životní energie člověka. To pak může způsobit i uzdravení na fyzické úrovni. Na kresbě je znázorněn princip léčení a průběh léčivého procesu. Pro větší názornost je šipkami zakreslen průběh toku energie: Jak léčitel sám čerpá z Universa a předává získanou energii přes svoji auru jako paprsek světla nemocnému.

Předpokladem pro léčbu pomocí léčivé energie je svobodná vůle člověka. Je na každém z nás, jestli jsme ochotni připustit, že tato léčba nám může pomoci. Opět tu vystupují do popředí pravidla pro doménu Já a doménu Ty. Já je naše fyzické, duševní i nehmotné aurické tělo, Ty je v tomto případě postava léčitele. Naše Já určuje svým svobodným rozhodnutím, jestli chce léčivou energii, předávanou léčitelem přijmout, nebo ne.

Pro většinu lidí je vitální energie neviditelným zdrojem síly. Může tedy pochybovat o její existenci, o zdroji, odkud přichází, obecně o jejím účinku. Tím ale zpochybňuje i účinky vlastního léčitelova působení. Nejlepší výsledky s léčbou jsou u lidí, kteří věří, že jim toto působení přináší užitek a uzdravení, a proto se jí nebrání. V případě našich pochybností (stylu: „Tak to zkus, tomu já stejně nevěřím, to na mně neplatí“) si naše Já nevědomě posiluje obal své aury.

Je to, jakoby člověk zesiloval ochranu kolem svého energetického těla, aby do něho nemohlo proniknout nic, co by jej mohlo ohrozit. Podobně, jako bychom před hrozícím deštěm na sebe pevně uvázali pláštěnku s kapucí, aby déšť stékal po ní a my zůstali v suchu. Tím ohrožením je zde paradoxně možnost se nechat uzdravit, ale i to je naše volba. Vlastně se tak léčbě bráníme, proto nám nepřinese mnoho užitku. Léčitel by musel nejprve prolomit naši aktivní ochranu, bojovat s naší vůlí, ale boj s naší vůlí není léčení ani jednáním v souladu se zákonitostmi o předávání energie. V tomto případě se i pokus o pomoc ze strany léčitele většinou mine účinkem.  Pro ilustraci je nežádoucí zesílení ochrany v auře znázorněno v přiložené kresbě.

Obrana před léčitelemPokud se naše Já rozhodne nepřijmout léčitelovo působení, odmítnout ho, je to naše svobodná volba a léčitel nemůže naši svobodu vůle porušit. Je tedy nucen respektovat naše odmítnutí pomoci, i když si je vědom, že si tímto škodíme. Pro něj jsme doménou Ty, která je nedotknutelná. Léčitel se může pokusit nemocnému vysvětlit princip předávání léčivé síly, nebude jej však do ničeho nutit. Většinou léčitel klienta s takovými názory ani léčit nezkouší. Nejspíše mu doporučí jiný druh léčby, například pomocí metod klasické medicíny.

Přejít na:Myšlenky